Bio

Bio

Štěpán Soukup, kytarista kapely zakázanÝovoce, po uspání kapely Tommy Poser, vystupuje a skládá pod vlastním jménem. Tříletá kapitola kapely Tommy Poser bude použita jako nulté abum Štěpána. První opravdická deska se teď chystá. V plánu je ji vydat online do poloviny roku 2019 a ponese pravděpodobně název „Cesta je cíl“.


Podrobná histerie

Pravěk

Na začátku jsem stvořil nebe, pak zemi,…. Ne, povim vám to naprosto přesně. Někdy mezi rokem 1999 a 2001, když mi bylo 15 a skončil jsem devítku, byl v módě Napster, který dovoloval více, či méně legálně stahovat skladby a alba ve formátu mp3. Při tvorbě vlastní hudební kartotéky jsem tedy objevil Smells Like Teen Spirit od Nirvany. S tímto songem jsem odjel na letní dětský tábor Mařanův Mlýn II, kde díky Markétě J., která měla originál kazetu Nirvana – Nevermind a Davidovi M., který tu kazetu uměl skoro celou zahrát na dovezenou akustickou kytaru, se mi změnil život. Po návratu z tábora jsem oprášil stoletou španělku, co mi táta kdysi slepil ze dvou, a jal se začít hrát. Nejdřív na dvě struny, po několika kapesných dokonce na všech 6.

První jsem zahrál ještě s pouze 2 strunami od Nirvany „Come As You Are“, po nákupu zbytku strun pak bylo první „House of the rising sun“ od Animals. Obojí samozřejmě maximální mírou blbě 😀 Asi tak půl roku trvalo, než to začlo stát aspoň za v**** ****l. Přes zimu jsem přijal brigádu coby doplňovač zboží v supermarketu a 5 × týdně jsem od nevidim do nevidim vydělával na svojí první elektrickou kytaru. Hodně mi v začátcích pomáhal kamarád od dětství Jirka P, s kterým jsme rozmlátili po vzoru Nirvany první kytaru. Ano. Mojí dříve dvoustrunou španělku. Ale proč ne, když už jsem měl vlastní Squier Affinity Strat. Byl skvělej, a nechal jsem ho později opřenej v Praze na Klamovce po koncertě o strom. Pokud tu kytaru někdo máte, klidně se mi ozvěte, budu rád 🙂

Mezitím jsem potkal v prváku na střední jakéhosi zrzavého machýrka v mikině „Najk“ a triku Nirvana, který si patrně myslel, že spolknul Nirvanu celou a začal o ní vyprávět báchorky. Jelikož jsem je všechny znal, připojil jsem se do diskuse a vzniklo přátelství nejen na hudební úrovni. Tenhle člověk, Honza K., mě přizval do své ultraamatérské kapely, kde byl jenom on a bubeník Martin K. Později se přidal na basu i Honza H. a show mohla začít. Dřeli jsme v té zkušebně asi 2 roky, než jsme vylezli na povrch. 3x týdně, v nemoci i krupobytí. Bubeník vynalezl název Jablko sváru. Aneb podstatu problému mezi nějakejma 3 buchtama v období antiky. První koncert byl v hospodě Dr. Voják v pražském Motole. Naštěstí si nikdo včetně nás nepamatuje, jaké to bylo 🙂

Jablko sváru

Začlo tedy první koncertní období. Spalo se na seníkách, jezdilo se komplet s nástrojovkou busem, nebo vlakem. Když jsme jeli na druhý koncert do Troubelic u Olomouce, tak jsme se složili na 2 dodávky. Spalo se tam. A nedostali jsme ani korunu. Guláš, pivo a vypálený CD vlastního koncertu. Za ty čtyři tisíce to ale stálo 😀

Pak proběhly další přední český akce typu Milkovické Kozy, kdy autobus nejel jen na štědrý den a na svatýho Vaška, kdy jsme na něj jako naschvál zrovna čekali my. Cesta do Prahy trvala asi 12 hodin, za to nohy nám rozmrzly od soboty až ve středu, protože na seníku bylo odhadem 0 stupňů Celsia. Podobnejch akcí bylo asi za 2 roky dvacet. Každej druhej koncert proběhl v počernicích v restauraci Na růžku. Seznámili jsme se zde i s Fialkama, nebo s PNS, kteří s námi něco málo odehráli.

V meziprůběhu přišel do kapely Jarda S., pracovním názvem Yaris, kterýho už možná znáte. Byl taky z počernic a taky znal Fialky a PNS. Nahradil Honzu H. na postu baskytary a začlo se skládat trochu líp. Do tý doby to byly dost s****y. Odehrálo se dalších pár koncertů a po nějakejch rozepřích jsme nakonec opustili z kapely původního bubeníka, kterej se ale bránil. Zakázal nám název Jablko sváru použít a tak jsme si vzali svoje písničky a šli založit zakázanÝovoce. Na bicí nastoupila nová krev Kryštof V.

zakázanÝovoce

S novým bubeníkem nabídky na koncerty rychle rostly a popularita kupodivu stoupala v překvapivém tempu. Bubeníka otec Pan H. nás dost podporoval a zaplatil nám první 2 nahrávky. Nahráli jsme možná poprvý něco, co se vzdáleně mohlo dát poslouchat v přehrávači. I když nad kvalitou všech stránek zejména alba FunguY! dost brečim do teď. Každopádně lidi si něco z toho docela oblíbili. Kapela začla dost pravidelně a aktivně šlapat. Hrálo se, natočila se druhá deska, fans přibývali. Domluvilo se i slovenský turné, na které se nám v písku bohužel ožral den předtim bubeník a zaspal na sraz. Na**aný jsme vyrazili bez něj, jeden koncert odehráli prostě bez bubnů na elektrický kytary a druhej jsme zvrtali s bubeníkem Punkreas, kterej při hraní zjistil, že opravdu nestačí jenom jedna zkouška. Bylo to strašný 😀 Na další várku 7 koncertů jsme vzali Františka J. z Kolovrat, kterej se mi nabízel už za dob Jablka sváru. Ten raketovým tempem dostál našeho stylu a vytvořila se pravděpodobně nejznámější sestava zakázanýho ovoce.

Živák

Nějakou shodou náhod jsme odehráli 2 songy v TV soutěži Živák, na kterou nám klekla dodávka a my jeli s celou nástrojovkou pickupem. Záviděli jsme sardinkám prostor. Ale i přes to jsme to prostě odehráli a soutěž nakonec vyhráli. Dostalo nás to na malou stage festivalu Masters of Rock, kde nás oslovil Richard H., manažer a majitel hudební agentury s kterou jsme pak zažili zlatý časy. Najednou se všechno začalo dělat pořádně. Klipy, nahrávky, management. Kapela tak přerostla někdejší kamarády z ostatních kapel. Někteří to nepřijali moc dobře. Někteří nám vytýkali mainstream, nebo pozérství, ač jsme si na nic tak moc nehráli. Oblíkali jsme se jak se nám líbilo, hráli taky to. Byla to jejich věc. Myslím, že už jsme z toho vyrostli.

Můj odchod z kapely

Kapela takhle šlapala perfektně až do roku 2013. Klukům cosi stouplo do hlavy a nebyla to jenom sláva. Povahy se začli lišit a já potkal zdánlivě životní lásku. Holku s kterou jsem to myslel vážně. Najednou mi bylo líp doma, než v dodávce plný nekámošů. Lidí co se radši shazovali, než podporovali. Tak jsem svoji činnost po zhruba 12 letech ukončil. První půlrok mi bylo strašně fajn. Pak mi muzika začla chybět. Začal jsem si doma nahrávat vlastní nápady. Později se nahrávání věnovat víc a víc. Potkal jsem Honzu B., který v Praze studio měl a my se tam zrovna s rodinou stěhovali. Domluvil jsem si tedy u Honzy učení. Pomáhal mu ve studiu a nakonec jsme započali nahrávat i moje songy. Hodilo se, že hrál výborně na basu a byl obklopen vůbec super muzikanty. Nahrály se tedy první pokusy projektu Tommy Poser. A začal jsem to pomalu jen tak sdílet na YouTube. Větší ambice jsem s tím zatím moc neměl.

Rozkol v ovoci

Mezitím jsem navštěvoval brigádně, pač nebyly prachy, podnik Slušnej kanál, kde jsem prodával trička. Celá kapela i management včetně nového člena Vaška V., který za mě drhnul kytaru, se tam scházela. Z postřehů všech jsem pozoroval situaci uvnitř kapely a rozhodl se zasáhnout, jelikož jsem měl dohodu o svém návratu. Varianta 3 kytary, 2 kytary + Honza K. sólo zpěv, nebo návrat staré sestavy. Kapela přes dohodu během 14 dní otočila a stáhla můj návrat pouze na hostování při akustickém turné. To se odjelo, a já se dál věnoval Poseru. Dokonce jsem na hlasovánívyhrál suverénně soutěž o předkapelu ovoci v pražském Retru. Ovoce ale vybralo kapelu jinou. Na konci tohoto roku jsme se s Yarisem rozhodli, že nevěnujeme celé naše duševní vlastnictví Honzovi K. a později příchozím členům a započala válka, které si asi všichni zasvěcení všimli. Mezitím co ukradená půlka ztratila intrikami strašně moc energie, my jsme se začli soustředit jen na novou práci. Možná i proto jsme to celé vydrželi a fanouškovská základna nám to vrátila svojí podporou. Po dalších dvou letech jsme se vzájemně dohodli s Milošem N. na odlišných budoucích cestách.

Aktuální zakázanÝovoce

Při hledání nového frontmana chodili lidé, kteří ne úplně překonávali naše očekávání. Rozhodli jsme se najít raděj kytaristu a se zpěvy se prostě nějak poprat, jako vždy v minulosti. To se nakonec povedlo a teď to šlape a tvoří se nové věci. Zde se máte na co těšit.

Konec Posera?

S proměnou v ovoci vznikl totální nedostatek času na Tommy Poser a tak jsme vyhlásili pauzu. Postupem času jsme se domluvili, že kluky nebudu brzdit a půjdou si dál svojí cestou. Já jsem koncertování stáhnul na úplné minimum, takže pokud budou chtít, tak případné hraní ve stejné sestavě zvládnem. Pokud ne, bude hrát někdo jiný. Mezitím bych rád z nepoužitých nápadů poskládal desku. Probíhá ve mě teď takové transformační období, tak bude snad dobré ho zaznamenat. Rozhodl jsem se ale pro vlastní jméno. Původní název, ač vtipný a pamatovatelný, už nevyhovuje ani mýmu přesvědčení.

Štěpán