Sestava

Štěpán Soukup | kytara, zpěv
Jan Lafek | kytara, zpěv
Petr Kunc | basa, zpěv
Mgr. Milan Zúbek | bicí

Podrobná historie

Pravěk

Na začátku jsem stvořil nebe, pak zemi,…. Ne, povim vám to naprosto přesně. Někdy mezi rokem 1999 a 2001, když mi bylo 15 a skončil jsem devítku, byl v módě Napster, který dovoloval více, či méně legálně stahovat skladby a alba ve formátu mp3. Při tvorbě vlastní hudební kartotéky jsem tedy objevil Smells Like Teen Spirit od Nirvany. S tímto songem jsem odjel na letní dětský tábor Mařanův Mlýn II, kde díky Markétě J., která měla originál kazetu Nirvana – Nevermind a Davidovi M., který tu kazetu uměl skoro celou zahrát na dovezenou akustickou kytaru, se mi změnil život. Po návratu z tábora jsem oprášil stoletou španělku, co mi táta kdysi slepil ze dvou, a jal se začít hrát. Nejdřív na dvě struny, po několika kapesných dokonce na všech 6.

První jsem zahrál ještě s pouze 2 strunami od Nirvany „Come As You Are“, po nákupu zbytku strun pak bylo první „House of the rising sun“ od Animals. Obojí samozřejmě maximální mírou blbě 😀 Asi tak půl roku trvalo, než to začlo stát aspoň za v**** ****l. Přes zimu jsem přijal brigádu coby doplňovač zboží v supermarketu a 5 × týdně jsem od nevidim do nevidim vydělával na svojí první elektrickou kytaru. Hodně mi v začátcích pomáhal kamarád od dětství Jirka P, s kterým jsme rozmlátili po vzoru Nirvany první kytaru. Ano. Mojí dříve dvoustrunou španělku. Ale proč ne, když už jsem měl vlastní Squier Affinity Strat. Byl skvělej, a nechal jsem ho později opřenej v Praze na Klamovce po koncertě o strom. Pokud tu kytaru někdo máte, klidně se mi ozvěte, budu rád 🙂

Mezitím jsem potkal v prváku na střední jakéhosi zrzavého machýrka v mikině „Najk“ a triku Nirvana, který si patrně myslel, že spolknul Nirvanu celou a začal o ní vyprávět báchorky. Jelikož jsem je všechny znal, připojil jsem se do diskuse a vzniklo přátelství nejen na hudební úrovni. Tenhle člověk, Honza K., mě přizval do své ultraamatérské kapely, kde byl jenom on a bubeník Martin K. Později se přidal na basu i Honza H. a show mohla začít. Dřeli jsme v té zkušebně asi 2 roky, než jsme vylezli na povrch. 3x týdně, v nemoci i krupobití. Bubeník vynalezl název Jablko sváru. Aneb podstatu problému mezi nějakejma 3 buchtama v období antiky. První koncert byl v hospodě Dr. Voják v pražském Motole. Naštěstí si nikdo včetně nás nepamatuje, jaké to bylo 🙂

Jablko sváru

Začlo tedy první koncertní období. Spalo se na seníkách, jezdilo se komplet s nástrojovkou busem, nebo vlakem. Když jsme jeli na druhý koncert do Troubelic u Olomouce, tak jsme se složili na 2 dodávky. Spalo se tam. A nedostali jsme ani korunu. Guláš, pivo a vypálený CD vlastního koncertu. Za ty čtyři tisíce to ale stálo 😀

Pak proběhly další přední český akce typu Milkovické Kozy, kdy autobus nejel jen na štědrý den a na svatýho Vaška, kdy jsme na něj jako naschvál zrovna čekali my. Cesta do Prahy trvala asi 12 hodin, za to nohy nám rozmrzly od soboty až ve středu, protože na seníku bylo odhadem 0 stupňů Celsia. Podobnejch akcí bylo asi za 2 roky dvacet. Každej druhej koncert proběhl v počernicích v restauraci Na růžku. Seznámili jsme se zde i s Fialkama, nebo s PNS, kteří s námi něco málo odehráli.

V meziprůběhu přišel do kapely Jarda S., pracovním názvem Yaris, kterýho už možná znáte. Byl taky z počernic a taky znal Fialky a PNS. Nahradil Honzu H. na postu baskytary a začlo se skládat trochu líp. Do tý doby to byly dost s****y. Odehrálo se dalších pár koncertů a po nějakejch rozepřích jsme nakonec opustili z kapely původního bubeníka, kterej se ale bránil. Zakázal nám název Jablko sváru použít a tak jsme si vzali svoje písničky a šli založit zakázanÝovoce. Na bicí nastoupila nová krev Kryštof V.

zakázanÝovoce

S novým bubeníkem nabídky na koncerty rychle rostly a popularita kupodivu stoupala v překvapivém tempu. Bubeníka otec Pan H. nás dost podporoval a zaplatil nám první 2 nahrávky. Nahráli jsme možná poprvý něco, co se vzdáleně mohlo dát poslouchat v přehrávači. I když nad kvalitou všech stránek zejména alba FunguY! dost brečim do teď. Každopádně lidi si něco z toho docela oblíbili. Kapela začla dost pravidelně a aktivně šlapat. Hrálo se, natočila se druhá deska, fans přibývali. Domluvilo se i slovenský turné, na které se nám v písku bohužel ožral den předtim bubeník a zaspal na sraz. Na**aný jsme vyrazili bez něj, jeden koncert odehráli prostě bez bubnů na elektrický kytary a druhej jsme zvrtali s bubeníkem Punkreas, kterej při hraní zjistil, že opravdu nestačí jenom jedna zkouška. Bylo to strašný 😀 Na další várku 7 koncertů jsme vzali Františka J. z Kolovrat, kterej se mi nabízel už za dob Jablka sváru. Ten raketovým tempem dostál našeho stylu a vytvořila se pravděpodobně nejznámější sestava zakázanýho ovoce.

Živák

Nějakou shodou náhod jsme odehráli 2 songy v TV soutěži Živák, na kterou nám klekla dodávka a my jeli s celou nástrojovkou pickupem. Záviděli jsme sardinkám prostor. Ale i přes to jsme to prostě odehráli a soutěž nakonec vyhráli. Dostalo nás to na malou stage festivalu Masters of Rock, kde nás oslovil Richard H., manažer a majitel hudební agentury s kterou jsme pak zažili zlatý časy. Najednou se všechno začalo dělat pořádně. Klipy, nahrávky, management. Kapela tak přerostla někdejší kamarády z ostatních kapel. Někteří to nepřijali moc dobře. Někteří nám vytýkali mainstream, nebo pozérství, ač jsme si na nic tak moc nehráli. Oblíkali jsme se jak se nám líbilo, hráli taky to. Byla to jejich věc. Myslím, že už jsme z toho vyrostli.

Můj odchod z kapely

Kapela takhle šlapala perfektně až do roku 2013. Klukům cosi stouplo do hlavy a nebyla to jenom sláva. Povahy se začly lišit a já potkal zdánlivě životní lásku. Holku s kterou jsem to myslel vážně. Najednou mi bylo líp doma, než v dodávce plný nekámošů. Lidí co se radši shazovali, než podporovali. Tak jsem svoji činnost po zhruba 12 letech ukončil. První půlrok mi bylo strašně fajn. Pak mi muzika začla chybět. Dělal jsem si doma nahrávky, nový nápady. Později jsem se rozhodl nahrávání věnovat víc. Potkal jsem Honzu B., který měl studio v Praze a my se tam s rodinou zrovna stěhovali. Domluvil jsem si tedy u Honzy učení. Pomáhal mu ve studiu a nakonec jsme započali nahrávat i moje songy. Hodilo se, že hrál výborně na basu a byl obklopen vůbec super muzikanty. Nahrály se tedy první pokusy projektu Tommy Poser. A začal jsem to pomalu jen tak sdílet na YouTube. Větší ambice jsem s tím zatím moc neměl.

Rozkol v ovoci

Mezitím jsem navštěvoval brigádně, pač nebyly prachy, podnik Slušnej kanál, kde jsem prodával trička. Celá kapela i management včetně nového člena Vaška V., který za mě drhnul kytaru, se tam scházela. Z postřehů všech jsem pozoroval situaci uvnitř kapely a rozhodl se zasáhnout, jelikož jsem měl dohodu o svém návratu. Varianta 3 kytary, 2 kytary + Honza K. sólo zpěv, nebo návrat staré sestavy. Kapela přes dohodu během 14 dní otočila a stáhla můj návrat pouze na hostování při akustickém turné. To se odjelo, a já se dál věnoval Poseru. Dokonce jsem na hlasování vyhrál suverénně soutěž o předkapelu ovoci v pražském Retru. Ovoce ale vybralo kapelu jinou. Na konci tohoto roku jsme se s Yarisem rozhodli, že nevěnujeme celé naše duševní vlastnictví Honzovi K. a později příchozím členům a započala válka, které si asi všichni zasvěcení všimli. Mezitím co ukradená půlka ztratila intrikami strašně moc energie, my jsme se začli soustředit jen na novou práci. Možná i proto jsme to celé vydrželi a fanouškovská základna nám to vrátila svojí podporou. Po dalších dvou letech jsme se vzájemně dohodli s Milošem N. na odlišných budoucích cestách.

Návrat k punku

Při hledání nového frontmana zakázanÝho ovoce chodili lidé, kteří ne úplně překonávali naše očekávání. Rozhodli jsme se najít raděj kytaristu a se zpěvy se prostě nějak poprat, jako vždy v minulosti. To se nakonec povedlo a kapela šlape dál.

Přišel však legendární koncert 21. prosince 2018, kde jsem se nehorázně ožral, což Yarise tak vytočilo, že se trochu vylil i na bubeníka Tra Vise. Následky v podobě asi 5h monologu do našich duší přišlo 25.12.2018, po této zkušenosti se Tra Vis rozhodl odejít a já trochu také, ale chtěl jsem si to ještě rozmyslet s chladnější hlavou. Tra Vise jsem si ale do své kapely nechal, protože si rozumíme jak hudebně, tak lidsky.

Můj druhý odchod z ovoce

Jak ubíhalo moje rozhodování o tom, co dál, v ovoci se zatím ujal slušný bubeník Martin S. Z ovoce začly mizet stresy a fungovalo se. Já jsem se mezitím ale věnoval po jednom životním karambolu svojí tvorbě, která se začla od stylu ovoce dost vzdalovat. Stala se ale zásadní věc. Začal jsem tý tvorbě věřit. To mě brzdilo v tom dávat do ovoce víc energie, než bylo potřeba. Strach opustit ale zajetý koleje a jít do neznáma byl teda obrovskej. Nakonec jsem ho ale překonal a oznámil kapele svůj odchod. Bohužel Yaris to ze začátku nevzal moc dobře, ale nakonec jsme si to vyříkali a fungujeme v dobrém. Náhrada za mě je si myslím víc, než adekvátní. Poslední koncert se zakázanÝm ovocem jsem odehrál 24.8.2019 na oslavně 370 let pivovaru Dudák ve Strakonicích.

Nová éra Štěpán Soukup

Na podzim 2019 následovalo megalomansky pojaté turné čítající okolo 30 koncertů s kapelou Maniac. Účelem bylo ukázat, že se rozhodně nechystám do důchodu, nabrat v nové sestavě trochu koncertní sehranosti a pomoci získat klukům podiové zkušenosti. Mezitím jsem už připravoval nahrané stopy vlastní produkce z připravované desky „Cesta je cíl“. Jako první vyšel song „Světlo ještě nezhasíná“, kterému vnuknul refrénovou myšlenku ještě bývalý kytarista Tommy Morgan. I na jeho počest jsem se rozhodl tenhle song vydat. Následovaly „Kamarádky“, které měly historii takovou, že napoprvé jsem je vydal s lyric videem a smíchané svépomocí z domácích materiálů. Bohužel jsem po té době ztratil nadhled a ukázalo se, že song by to chtělo minimálně přezpívat, takže jsem tuto verzi, ještě s názvem „Kamarádi“ zase z netu stáhnul. Kamarádky tomu říkal od začátku každý, tak jsem se rozhodl ten název nové verzi ponechat. O zvuk se tady už postaral Ecson Waldes ve studiu Biotech.

Nevěrná

Song, který má prazáklady už na konci roku 2018 si prošel asi nejtěžší cestou. Definoval také nový styl. Náklady na jeho nahrávání a placení slepých uliček z této skladby udělaly nejdražší píseň, na které jsem se kdy podílel. Prakticky po něm nezbyly finance na nic dalšího na dlouhou dobu. Do klipu se podařilo obsadit skvělou Evu Burešovou, která si za svůj perfektní výkon neřekla žádný honorář. Díky jejímu obsazení se nevěrná stala po dvou měsících s 200 tisíci shlédnutí nejsledovanějším songem mé sólové tvorby. Když jsem ale nahrál koncem roku 2018 první demo se zpěvem, cítil jsem, že bude mít sílu a tak jsem pro něj chtěl to nejlepší. Věřil jsem, že spojením dobré skladby s profesionální produkcí a populární tváří udělá své výsledky, což se podařilo. Jednou ze zajímavostí je, že jedna z nepoužitých verzí byla skvěle zprodukována Alešem Zenklem, ale stylově nám to nezapadalo pod kůži. Jednou tuto verzi vydám jako raritku. Kompletní seznam všech verzí Nevěrné by vydal na celou dlouhohrající desku.

Pepíno Valenta a Kuba Kühn

Od začátku roku 2020 jsme si dali volnější období bez koncertů, které jsme věnovali zkoušení. Pak nastoupila koronavirová krize. Na přelomu dubna a května se stávající kytarista Pepíno Valenta rozhodl věnovat více práci, rodině a domovské kapele a oznámil tak svůj odchod. Jelikož byl docela prostor na řešení situace, díky zrušeným koncertům, vyhlásil jsem menší konkurz. Přihlásilo se na něj dohromady 24 lidí. Někteří neobstáli muzikantsky, jiní přístupem. Nechtěli jsme nic uspěchat a tak se vybíralo dlouho a pokud to nebylo 100% ono tak jsme si protě neplácli. Na 2 koncerty se propracoval i Martin N., který ukázal že je kvalitní muzikant. Na druhém koncertě však ukázal všem lidem, že moc chce aby to všichni věděli. Tak jsme se zase rozločili. 😉

Mezitím však náš dlouholetý kamarád a „od technika k baskytaře“ Kuba Kühn spadl v práci ze střechy a nabodl se na tyč z lešení. Jako bonus se mohl proletět vrtulníkem, ale tohle zranění ho přes velkou snahu vyřadilo na více než měsíc. Už dlouho jsme spolu řešili jeho hráčské kvality, chodili jsme hojně trénovat a snažil jsem se mu předat co šlo. Bohužel však doháněl obrovské manko. Já hrál v té době na kytaru už 18 let a měl za sebou více než 1100 koncertů, Travis hrál dvanáctým rokem a měl z sebou okolo 500 odehraných akcí za bicími. Málokdo by tento náskok za 2 roky snahy dohnal. Kuba dostal tedy ultimátum, že buď bude mít v pořádku techniku, zahraje alespoň správné tóny ve správné doby a zastane nějaký back vokál, nebo se budeme muset rozloučit. Nazval jsem si to pracovně „basová maturita“. Pracovní úraz dal Kubovi dobré 2 měsíce cvičení na fulltime k dobru. Na to že bylo období „po Coroně“, kdy nebylo jisté jestli festivaly vůbec budou, sešlo se najednou krásných 19 letních akcí. Bylo proto nutné vzít dočasný záskok, jímž byl Petr Kunc ml., který čerstvě opustil kapelu The Heathrow. Už na první zkoušce mě překvapil obrovským hráčským náskokem nad Kubou a tak měl Kuba nastavenou dost vysoko laťku. Po tom, co mi Kuba odeslal video s odehraným setem, kde si pro jistotu ani nenaladil pořádně baskytaru jsem měl jasno. Byl to jedno z nejtěžších rozhodnutí. Buďto ztratíme kamaráda a bude to trochu vypadat, nebo se budeme kamarádit a znít pořád amatérsky. Rozhodl jsem se tentokrát tak, jak jsem to vnitřně cítil, i přes to, jak to bylo ohromně těžké. S Kubou jsme se rozloučili a novou tváří s baskytarou se stal teprve 16tiletý Petr Kunc, kterého z neznámých důvodů oslovujeme „Mladej“ :)

Kytarista však pořád lítal ve vzduchu. Po nepodařené eskapádě s Martinem jsem se rozhodl raději nahrát druhé kytary vlastní rukou do počítače a pouštět je coby halfplayback, než najdeme někoho, kdo si s námi opravdu sedne. Aktuálním jediným kandidátem je Honza Lafek. Sympatický konzervatorista z Prahy, na nějž jsem narazil úplnou náhodou. Prodával jsem krabičku na kytaru, srazil se s kupcem a mezi řeší se ho zeptal „jestli o někom neví“. Druhý den mi poslal odkaz na Honzu a komunikace s ním byla vstřícná. Pokud všechno dobře dopadne, budem od října 2020, kdy začíná podzimní turné s kapelou Vědomí, zase kompletní :)

Štěpán